onečně
zase začíná ta pravá práce bonsajisty, která nám pochopitelně přes celou
zimu chyběla. Stále však ještě musíme brát ohled na počasí, neboť moudrosti
našich předků stále platí a pranostika o březnu a lezení za kamna nás může
varovat i při současných poměrně slabých zimách. Z tohoto důvodu si musíme
naplánovat jen tolik práce, aby nás náhlý zvrat v počasí př1iš nepřekvapil
a nenadělal nám škody. Březen je zejména v první půli nebezpečný také pro
reálnou možnost úhynu stromků v důsledku fyziologického sucha, kdy rostlina
začíná transpirovat a voda v misce je zmrzlá a tudíž pro rostlinu nedostupná.
Výsledek je stejný jako v případě absolutního nedostatku vody - stromek
uschne. Dbáme tedy na dostatečné zalévání bonsají ve dnech, kdy je teploměr
nad nulou. Pokud leží sníh, přihrnujeme ho vydatně ke stromkům. Jehličnany
však zaléváme méně a vystavujeme je většímu oslunění - získáme tak kratší
výhony.
1) Získávání a přesazování rostlin
V tomto měsíci můžeme s nejmenším rizikem provádět přenesení stromku z volné přírody prozatím na zahradu. Tam by měla budoucí bonsai alespoň rok růst, neboť po tomto silném zásahu je vodní a teplotní režim v půdě pro rostlinu mnohem příznivější než v misce, kde značně kolísá.Jelikož je mi líto značného množství stromků, které jsou každoročně vykopány a končí ne dopěstované na výstavách, ale uschlé na smetištích, chtěl bych uvést nejbezpečnější způsob odebírání stromků z přírody, používaný v Japonsku profesionály, kteří se kdysi YAMADORI, jak se tento způsob získávání bonsají jmenuje, živili. Uvedený postup nepředpokládá dále popsanou přípravu stromku na vykopání, která tento postup a zejména šanci rostliny na přežití značnou měrou zvyšuje:
Okolo vyhlédnutého stromku odstraníme trávu a humus. Odstřihneme větve a listy, které jsou na první pohled pro další tvar bonsaje přebytečné a ztěžovaly by transport. Do minerální půdy opíšeme kruh se středem v ose kmínku (nemusí být a není pravidlem při excentrickém růstu kořenu) a průměru rovnému 1 /3 výšky kmene. Tím máme stanoven základní rozměr balu, pak postupujeme kolmo (šikmo) dolů. Silné kořeny přerušíme (nejlépe odřezat). Velkou pozornost věnujeme udržení kompaktního balu, aby nedocházelo k vysychání vlásečnicových kořenů. Tomu zabráníme obalením balu mokrým rašeliníkem (lze použít rovněž noviny), zabalením do klůcku a ovázáním provázku okolo kmínku. Takto upravený bal vsuneme do rozstřiženého igelitového sáčku a opět zavážeme provázkem. Doma rozbalíme, odstraníme všechnu půdu, odstřihneme hlavní kořen a rostlinu zasadíme do zahrady na stinné místo. Pokud tuto možnost nemáme a jsme nuceni stromek zasadit hned do nádoby, volíme dřevěnou nebo z neglazované keramiky. Zároveň volíme co největší a nejhlubší. Uřezané konce kořenu by měly směřovat dolů. Dno misky pokrýváme hrubozrnnou drenážní vrstvou. Stromek zabezpečíme přivázáním proti vyvrácení. Rostlinu důkladně zaléváme a rosíme všechny listy z obou stran. Nejméně na jeden týden umístíme stromek do polostínu a zejména listy chráníme před přímým sluncem. Zálivku opakujeme vždy při 70% vlhkosti půdy. Slunci vystavujeme stromek raději až po objevení nových pupenů, a to ještě postupně (systém horského slunce). Stromek vykopaný a zasazený na jaře přihnojujeme nejdříve na podzim. Stromky získané tímto způsobem v létě a na podzim musí dostat hodně vody a hnojiva, neboť potřebují hodně sil k přezimování.
V druhé půli března začínáme s přesazováním listnáčů. S prací musíme být hotovi před vyrašením. Při přesazování nezapomeneme na redukci kořenového systému a stejně jako u větví na ošetření ran voskem či latexem. Přesazujeme však jen stromky z estetických důvodů nebo ty, které vyčerpaly živiny v misce. Mladé rostliny, stromky v malých miskách a rychle rostoucí listnáče se přesazují každoročně se současnou redukcí kořenů. Starší stromky ve větších miskách přesazujeme v intervalu 3 - 5 let. K tomu bychom si měli vést ke každé bonsaji záznamy. Některé bonsajistické školy mají ještě náročnější systém pro přesazování, kde se bere v úvahu typ půdy, pronikání vody do půdy, druh a stáří bonsaje. Obecně pak platí, že:
| stáří | přesazují se | |
| jehličnany | mladé | 1x za 2 - 3 roky |
| staré | 1x za 3 - 5 let | |
| listnáče | mladé | každý rok |
| staré | 1x za 2 roky |
Při přesazování tvarovaných (ukázkových), i když mladých (listnatých) bonsají, se řídíme intervalem starých bonsají, u opadavých jehličnatých jako u listnatých a naopak. V této době rovněž přesadíme rostlinky z loňského rozmnožování. Jejich kořenový bal nerušíme a celý ho vložíme do pěstební nádoby a doplníme půdním substrátem. Pokud budeme stromky předpěstovávat na zahradě, zapustíme celý bal do země.
2) Rozmnožování a roubování
Semena, která jsme si nechali doma předklíčit, koncem měsíce opatrně vyséváme, abychom nepoškodili klíček.V březnu je i první možnost zakořeňování dřevin řízkováním. Řízky odebíráme z loňských výhonů slibujících bohaté olistění. V teplejších místech můžeme přistoupit již koncem měsíce k roubování jehličnanů. Tady se více než kalendářem řídíme stavem podnože - musí být krátce před vyrašením. Rouby odebíráme v intervalu 7 - 14 dní před roubováním a uchováváme je výše popsaným způsobem. Nyní již vzhledem k počasí nejlépe v chladném sklepě či v chladničce.
3) Tvarování
Pokud jsme tvarování listnáčů drátem nemohli nebo nestihli provést dříve, je k tomu nyní další příležitost. Rašící pupeny jsou však velice náchylné na vylomení. Zároveň provádíme odstranění větviček pro tvarování nevhodných nebo přes zimu uhynulých. „Zdrátované“ větvičky z ledna či února můžeme nyní bez obav ohnout, neboť stromky jsou již v míze.4) Hnojení
V naší bonsajové misce je natolik omezené množství půdního substrátu, že se nevyhneme - zejména u starších rostlin, které zůstávají v misce až pět let, určitému způsobu přihnojování. Nejméně náročným a zároveň zcela přirozeným způsobem je přimíchání kostní nebo rohovinové moučky do substrátu, kterým nahrazujeme půdu starou. Toto organické hnojivo potřebuje ke svému rozložení určitý čas, kdy přijímá rostlina živiny z právě dodaného čerstvého substrátu. Pokud nemáme kostní moučku, můžeme pro zásobní hnojení použít stejným způsobem některé z plnosložkových universálních hnojiv - např. Herbasin 3.Další možností je hnojení tekutými hnojivy, která jsou rostlinou okamžitě přijímána. Osvědčuje se hnojení slabými roztoky dusíkatých hnojiv, dvakrát až třikrát po sobě, což příznivě podporuje tvorbu listů. Pokud rostlinu hnojivem předávkujeme, poznáme to na syté zelené barvě i na značné velikosti listu.
5) Ochrana před škůdci
I v březnu (do vyrašení pupenů) můžeme likvidovat přezimující stadia škůdců. Koncem zimy se nám podaří úspěšně zničit i svilušku a mšice.6) Umístění
Podle toho, jak je jaro v kraji již při sí1e, nadešel čas, aby bonsaje opustily svá zimoviště. Samozřejmě se opět řídíme počasím a tak to, co jde v Břeclavi již nyní, půjde v Harrachově až za měsíc.Bonsaje, které zimovaly volně v půdě, vyjmeme, a pokud u nich neprovádíme redukci kořenů, tak je navrátíme zpět do misek. Takto zimované bonsaje můžeme bez obav přenést na jejich obvyklé místo. Pokud jsme je zimovali na stinných místech, jsou ve vývoji poněkud opožděny a nehrozí jim nebezpečí poškození.
Citlivější dřeviny, které jsme zimovali ve sklenících, na chodbách či jinde a případně již na těchto místech vyrašily, nemůžeme hned umístit na přímé slunce. Ve stínu či polostínu si musí venku postupně zvykat na světlo a zejména na slunce a rozdílnou teplotu vzduchu. Na své místo mohou až po „otužení“ svých čerstvých výhonků.
 |
|
|
|
|