okud
jsme v březnu pracovali s více méně spícími rostlinami, tento měsíc to
již neplatí. Příroda se začíná probouzet a tudíž i ta naše zmenšená. Kromě
rašících bonsají by nám neměly uniknout ani jiné drobné detaily, zvěstující
příchod jara. Drobné doprovodné rostlinky a mechy v misce reagují totiž
na zlepšení klimatických podmínek rychleji a povrch půdy pod bonsají se
mění každým dnem. Zároveň nás však začínají odměňovat za celoroční práci
i první bonsaje – sakury, kdoulovce a slivoně začínají před olistěním kvést.
1) Získávání a přesazování rostlin
Pokud na rostlinách ještě nevyrašily listy, můžeme pokračovat ve vykopávám připravených stromku z pudy. Také přesazování listnáčů bychom měli stihnout nejpozději do poloviny měsíce dubna. Pak teprve začneme přesazovat jehličnany, pro něž je duben nejvhodnějším měsícem k této práci. Nejlépe se totiž ujímají, sou-li přesazovány těsně před narašením nebo při jeho počátku. Při přesazování nedoporučuji oplachovat veškerou půdu z kořenů tekoucí vodou, jak uvádějí někteří autoři. Kořenový systém je totiž velice citlivý orgán a již samo složení vody z vodovodu jej může poškodit. K poškození dojde každopádně však tím, že odstraníme z kořenů symbiotické houby mykorhizu, které jsou pro zdárný vývoj rostliny nezbytné. Pokud kořeny při přesazování zakracujeme, mykorhizu, která vypadá jako bí1é povlaky kořenů, do misky navrátíme. Po přesazení nesmíme opomenout kvalitní zálivku a rosení. Jehličnany, které odpařují větší množství vody vzhledem k neporušenému olistění, můžeme na přechodnou dobu zakrýt velkým igelitovým sáčkem, čímž vytvoříme prostředí s mnohem vyšší vzdušnou vlhkostí. Nezapomeneme také na povrch misky, který vhodně upravíme a zamechujeme. V současné době s vlhkým počasím máme naději, že mechy dobře zakoření. Pokud chceme vytvořit přirozenější povrch půdy v misce s mechem, přidáme rozemnutý suchy mech (např. ze střechy, chodníku, či okraje silnice) do vrchní vrstvy substrátu v misce. Rádně utěsníme, aby vznikl kompaktní po vrch, a pak jen rosíme a zaléváme. Pro urychlení růstu mechu můžeme povrch misky zakrýt mikrotenovou fólií.V období rašení bychom však z jehličnanů neměli přesazovat modřín, kde by pravděpodobnost ujmutí byla malá. Naproti tomu existují výjimky i u listnáčů, bříza a habr se nejlépe ujímají právě s narašenými prvními lístky.
V dubnu se většinou již otvírají všechna zahradnictví a my si můžeme vybrat vhodné rostliny pro bonsaje již předpěstované v kontejnerech. Není nutné rostlinu hned umístit do misky. V kontejneru nebo ve volné půdě stromek rychleji dosáhne požadovaný tvar a tloušť'ku.
Rovněž v případě, že chceme tvořit saikei, či umístit stromek do kamene, je k tomu měsíc duben nejvhodnějším obdobím.
2) Rozmnožování a roubování
K nejzajímavějším druhům rozmnožování patří roubování. Nepředstavitelným pocitem sebeuspokojení naplní pěstitele okamžik, k z prakticky bezcenné podnože, vykopané na zahradě, vytvoří nový stromek podle svých představ.V předcházejících měsících jsme si opatřili vhodné rouby a nyní s příchodem jara můžeme začít s vlastní prací. Pokud nám rouby zaschly, vyrašily či zplesnivěly, nemusíme zoufat, pro některé dřeviny nastane ještě jednou v roce vhodné období pro roubování nebo počkáme do dalšího jara. U bonsají se nic uspěchat nedá.
Podmínkou úspěchu při roubování jsou také vhodné čisté a ostré nástroje. Pro některé způsoby využijeme všechny druhy zahradnických nožů. Mimo roubovacího i žabku a očkovací (k rozchlípnutí kůry). Řezy děláme hladké, vždy jedním tahem. Opravy nejsou přípustné. Pokud se řez třepí, nástroj je nevhodný nebo tupý.
Podle tloušťky podnože volíme způsob roubování. Z podnože odstraníme boční výhonky, které nám budou při práci překážet. To však pouze v případě, že jsou z estetického hlediska pro další pěstování nevhodné. Jinak je pochopitelně i za cenu obtížnější a nepohodlnější práce na stromku zachováme. Místo roubování dobře očistíme - vhodným je tvrdý štětec s kratším vlasem nebo starý kartáček na zuby a voda. Tímto zamezíme ztupení nože. Roubujeme na zdravé, dobře zakořeněné podnože, nejlépe ve volné půdě nebo alespoň v prostorných pěstebních kontejnerech.
Rouby listnáčů při roubování řežeme na jedno až tříočkové (výjimečně pětiočkové). U jehličnanů používáme jednoleté (ale i starší) větévky.
Způsob roubování nám vyplyne z tloušťky podnože a námi zvoleného záměru. Z množství způsobů vybíráme ty, které se jeví vhodnými pro případy přicházející v úvahu. Kromě výše zmíněné tvorby stylu "koště" ze staré podnože, nesmíme zapomenout ani na další možnosti, které nám roubování nabízí. Můžeme totiž nahrazovat chybějící větévky či kořeny nebo zahustit příliš řídkou korunu. Roubováním namnožíme takové rostlinné druhy, které nemůžeme koupit, které se nemohou rozmnožovat semeny nebo které semena netvoří. Takto můžeme roubovat i získané čarověníky, které nás zaujmou svou stavbou a délkou jehlic.
Roubování do rozštěpu
Používáme ho právě v případech, kdy je podnož několikrát silnější než roub. Množství roubů závisí na síle podnože. I když se jedná o hrubší zásah, je překvapivě účinný a srůsty jsou velmi trvalé. Jedná se o dosti starý způsob roubování, kdy nástrojem bylo dláto se širokou obloukovou čepelí a nůž. Roub byl silně stisknutý svírajícím rozštěpem a brzy došlo ke zhojení. Domnívám se, ze uvedený způsob roubování si zaslouží svou renesanci.Kozí nožka
Často používaný způsob obdobný prvnímu s tím rozdílem, že zde nedochází k rozvírání rozštěpu, ale na podnoži je vyříznutý zářez pro roub. Podnož seřízneme v potřebné výšce a ránu zahladíme žabkou. Na podnož nasadíme nůž, kterému dáme správný směr a provedeme zářez (jedním tahem). Pak totéž provedeme proti tomuto řezu, čímž získáme zářez pro roub. Tento seřízneme do potřebného úhlu a tvaru "kozí nožky" a zasuneme jej do výřezu v podnoži. Aby se roub lépe ujal, děláme řeznou ránu pro roub pokud možno proti pupenu nebo proti ráně po odstraněné tažné větévce. Na roubu s dobře vyvinutými pupeny, ponecháme nejspodnější pupen v horní polovině řezné rány. Při tvorbě stylu koště nesmíme roubů na řez umístit př1iš. Styl vznikne až postupně růstem a stromek nesmí jako koště vypadat hned po naroubování. Do průměru podnože 2 cm dáme jeden roub, do 5 cm dva rouby proti sobě, do 7 cm tři rouby, přes 7 cm čtyři rouby. Po naroubování styčné hrany roubu~ a podnože zamažeme štěpařským voskem. Zavážeme (nejlépe PVC páskou) a znovu můžeme zamazat voskem. Jako úvazky můžeme použít i lýko, bavlnku nebo jiný materiál. Při obtáčení PVC páskou začínáme odspodu a okraje pásky překrýváme. U lýka ponecháváme cca 1 - 2 mm široké mezery. Voskem, na rozdíl od sadařů, nešetříme. Spotřeba na bonsai je malá a musíme zamezit vysychání rány, jejímu napadení škůdci a podpořit rychlé hojení.Roubování na kozí nožku můžeme rovněž využít při potřebě doplnění kořenu k nepěkně utvářenému náběhu kmene. Při slabším kořenu lze použít i způsob za kůru.
Za kůru
Vhodný způsob pro doplnění větve (kořenu), či pro zahuštění korunky. Roub (budoucí větev) musíme však velice pečlivě vybírat s ohledem na omezené možnosti jejího dalšího tvarování. Již nyní by tedy měl mít roub základní tvar a směr budoucí větve.Roubujeme zásadně v době první mízy, kdy se dá kůra dobře odchlípnout V tomto případě můžeme použít i šroubováku, kterým kůru odchlípneme a roub za ní zasuneme. Roub je vhodné upravit takovým způsobem, aby měl co nejvíce srůstových ploch. Seřízneme jej vlastně do klínku.
Družení
Je sice poněkud zastaralý výraz nejjednoduššího způsobu roubování, nahrazený modernějším výrazem kopulace - kterýžto však ve mně vyvolává úplně jiné - v tomto případě rušivé představy.Při stejné tloušťce podnože a roubu provedeme na obou. tzv. "salámový řez" o délce 3 - 5 mm. Řezné plochy k sobě přiložíme a zavážeme.
Existuje mnoho dalších možností a způsobů (většinou odvozených od těchto základních). Roubovat můžeme přímo na kořeny (kozí nožka, družen~, na řízky - nezakořeněné i zakořeněné (kozí nožka, polorozštěp) aj.
Nakonec ještě několik praktických rad:
Před roubováním podnože vydatně zalijeme. Po naroubování rostliny v nádobách zapustíme do záhonu nebo do pařeniště či skleníku, aby tolik nevysychaly. Po roubování nezaléváme (pokud možno 3-5dn~. Pokud nemůžeme umístit stromek v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí, překryjeme jej polyetylénovou fólií. Na menší můžeme navléci dostatečně velký igelitový sáček. Jakmile začne roub rašit, pytlík podhrneme nebo do něj naděláme díry, aby se rostlina otužovala. Koncem května až začátkem června vyneseme roubovance ze skleníků, či odstraníme fólii.Ztuhne-li nám štěpařský vosk, nahřejeme jej ve vodní lázni. Starý vosk však raději k roubování nepoužíváme. Rozehřátým lze však dobře zamazávat rány po řezu. Pokud je vosk natolik tvrdý, že neochotně měkne i v teplé vodní lázni, lze přidat trochu lihu a dobře rozmíchat.
První polovina dubna je také vhodnou dobou k množení konifer řízkováním. Řízky získáváme pokud možno s tzv. patkou tím, že slabé větvičky vhodné pro řízky odtrhneme od větve silnější. Takto upravené řízky zakořeňují lépe a vytvářejí bohatší kořeny, než klasicky odříznuté. Řízek nemáčíme pouze jej ponoříme do práškového stimulátoru a mělce jej zasuneme do směsi rašeliny a písku v chladném pařeništi. Pokud možno nezaléváme - jen mlžíme. Není dobré pařeni~tě ani větrat. Proto je za slunných dnů musíme zastínit. Uvedený způsob však není vhodný pro borovice.
3) Tvarování
Při nalévání pupenů začínáme s jejich redukcí. Musíme je však nechat dostatečně vyvinout, abychom poznali rozdíl mezi listovým a květním pupenem. Květní pupeny redukujeme v této době zejména u rododendronů a azalek. Zároveň můžeme provést tzv. zpětný řez, kterým odstraníme příliš narostlé větvičky z minulého roku.Podle nadmořské výšky a růstu, začínáme se zaštipováním u jalovců, smrků, cedru, jedlí, cypřišů a modřínů. V dubnu jsou již větve plně v míze a můžeme je tudíž dobře tvarovat drátem. Je však třeba dávat větší pozor na narušené pupeny, které jsou větší a snadno se vylomí.
4) Hnojení
Současně s rašením rostliny je třeba jí dodat potřebné živiny. Pokud jsme při přesazování přimíchali do substrátu kostní nebo rohovinovou moučku, můžeme nyní ještě do zálivky přidat roztok hnojiva, neboť' tyto moučky potřebují určitý čas ke svému rozkladu a jsou tedy nyní pro rostliny nevyužitelné.5) Ochrana před škůdci
V dubnu dáváme pozor na nalétávající hmyz. Nepoužíváme již raději chemické látky - insekticidy a raději volíme metodu mechanického sběru. V případě mšic můžeme pro tento sběr využít i jejich přirozených nepřátel - slunéček sedmitečných. Mravence raději nepoužíváme, neboť tito jinak velice žraví tvorečkové "chovají mšice jen jako "dojné krávy" a olizují pouze sladké kapičky šťávy na jejich zadečku. Mimoto se nám mohou nastěhovat do "špajzu" a tam si doplnit jídelníček o další chody.6) Umístění
Jedním z rizikových období pro naše bonsaje je právě tento čas, kdy stěhujeme stromky ze zimoviště na jejich letní stanoviště. Pokud se jedná o stromky zimované pod holým nebem - je nebezpečí mizivé. Horší situace je v případech bonsají zimovaných ve sklenících, na studených chodbách či v garážích. I tyto bonsaje je však lepší přenést ven ještě před vyrašením. V interiéru by jim narostly dlouhé neduživé výhony - pro další pěstování naprosto nevhodné. Takže jakmile pomine nebezpečí větších mrazů, rostliny přeneseme ven. Na dřevinách citlivých na jarní mrazíky, provedeme první řez až po 15. květnu (po přechodu ledových mužů). Zmrznou-li totiž vyrašené pupeny, máme v záloze ještě celou sadu pupenu náhradních. Pokud bychom však provedli řez a donutili tak vyrašit pupeny náhradní, v případě zmrznutí výhonků bychom již v záloze další neměli. Namrzlou rostlinu umístíme do vlhka a chladna. Nehnojíme a zaléváme jen málo. Pokud bonsai hned neobrazí - nezoufejme. Může se tak stát až ve druhé míze - v srpnu. Rostliny na jaře umístíme tak, aby na ně pokud možno nešlo polední a odpolední slunce a aby nebyly př1iš vysušovány větrem. Není však dobré je před sluncem úplně chránit, neboť pokud se nám listy vyvinou ve stínu a nejsou na sluneční paprsky zvyklé, pozdější oslunění je spálí (zejména japonské javory a buky). V případě jednostranného osvětlení (při umístění rostlin u zdi) bonsaje otáčíme, aby rostly rovnoměrně ze všech stran.
 |
|
|
|
|